Jsem majitelkou stáje a jezdecké školy , narodila jsem se roku 1991, u koní se pohybuji od dětství protože mě to ke koním táhlo pomalu od narození , aktivně jezdit jsem začala ve svých 12 letech v jezdeckém oddíle , kde bylo 5 koní od koníka vhodného pro začátečníky po koně , který byl vhodný pouze pro ty nejzdatnější jezdce (byl nebezpečný , zákeřně se jezdce snažil schodit různými způsoby , nikdo na něm jezdit nechtěl) . Když mi bylo asi 14 let dopracovala jsem se až na level koně číslo 5 , Mike mě naučil usedět i nejhorší pokusy o schození , postupem času jsem se stala jediným jezdcem tohoto koně a stali se z nás nejlepší přátelé.  V 16 letech jsem poznala drezurního trenéra Slovinské národnosti , jmenoval se Demitrij Črnjač a ten mě přivedl do uplně jiného světa a to k drezurnímu sportu, často jsem s trenérem jezdila do drezurních stájí v Německu, kde jsem si zajezdila na koních různých drezurních výkonností až po koně s nejvyšší výkonností Grand Prix pro nás v nikdy nedosažitelné hodnotě, ale jsem vděčná že jsem měla tu možnost koně aspoň vyzkoušet . Do drezurního sportu jsem se zamilovala a během ježdění koní v Německu  jsem se zamilovala do Trakénského valacha s drezurní výkonností (ST) aby mě naučil vše co k drezurnímu sportu patří , naučila jsem se na něm všechny cviky do úrovně S a ukázal mi i nádherné pasáže , jsem mu za všechno strašně vděčná , neskutečně mě naučil a odjel se mnou své první drezurní závody , bohužel předčasně odešel.. Ještě než zemřel , tak jsem s ním často jezdila do Zduchovic ke svým kamarádkám Lucii a Míše Krulichovým, jejichž otec tento sportovní areál vlastní . Holkám jsem pomáhala jezdit jejich parkurové koně a často jsem se s jejich koňmi účastnila drezurních tréninků s Alexandrem Onoprienkem, který mi předal naprosto skvělé a nové zkušennosti , takže jsem pak i s Cherubinem za ním dojížděla na drezurní tréninky. Poté co Cherubino odešel jsem se začala poohlížet po jiných koních a když jsme se byli podívat v prodejní stáji drezurních koní v Německu , tak mě naprosto uchvátil tenkrát 5 letý ryzák jménem Welfenprinz, při první zkoušce mě z radosti pohybu schodil a pro mě to bylo jasné znamení , že se má kůň čile k světu , je pružný a akční . S Prinzem jsem chvíli trénovala jestě s p. Onoprienkem, bohužel z důvodu velké vzdálenosti mezi náma jsem u Saši skončila a našla uplně skvělou trenérku Adélu Neumannovou a prěstěhovala si koně k ní do jezdeckého centra Zájezd , s Adelkou jsme Prinze dostali až na úroveň S ve které jsem na něm startovala v drezurních soutěžích, Prinz měl nádherný pohyb, byla jsem kvuli němu často kontaktována drezurními jezdci abych ho prodala- to jsem neudelala samozrejme 😁 Měla jsem ho 10 let🥰 

A zde na videu já a Prinz 🥰